Jelikož ani jedna ze zvolených stran neplánuje žádnou z níže zmíněných suterenem striktně požadovaných změn, jsme s výsledky naprosto nespokojeni a od jakéhokoliv dalšího politického dění v české republice se distancujeme.
Požadované změny:
- extrémně vysoké daně pro nejchudší vrsty obyvatelstva a osvobození od daní pro nejbohatší (jedná se o nerovnou daň, nikoliv progresivní zdanění)
- maximální možnou míru korupce ve veřejné sféře a její ústavní podporu
- 13., 14., 15., 16., 17., 18., 19., 20., 21., 22., 23. důchody
- zvýšení poplatků u lékaře na 12.000 kč za recept a 15.000 kč za ošetření
- upřednostnění menšin a lidí cízí národnosti v zaměstnání před občany české republiky
- trest smrti za stahování nelegálního obsahu z internetu
- legalizaci tvrdých drog
- celkové směřování české republiky k ideálnímu stavu jakého dosahuje ekonomická velmoc Řecko (částečně podpořeno ČSSD ale nedostatečně)
- vojenskou podporu KLDR
- uzákonění Hip Hopu jako seriózního kulturního a uměleckého směru
a další...
neděle 30. května 2010
čtvrtek 27. května 2010
Úžasná párty
Tak tady máte to slibované video. Chci poděkovat všem kdo dorazili myslím že se to vážně povedlo. Další párty plánujeme na 17.7.2010 v 20.00 opět na stejné adrese (kdo by nevěděl kde nechť se obrátí na Petra H. alias Noeho). Zase si pořádně zařádíme s Ježíšem tak doufám že všichni dorazíte.
P.S. Dobrou náladu s sebou :-)
Hodně lásky všem!!!
pondělí 26. dubna 2010
Love and tongs (English version)
She was lying on the pavement,
naked and skinny.
Her skin was torn, lacerated,
deep in flesh.
I grabbed her hair for
smacking her head.
She looked at me,
laughing, gurgled.
Her eyes was telling:
Do not stop, keep going.
Her body was collapsing,
in the agony of pleasure.
Chorus:
I found her, I hold her,
she protested, biting me.
I screamed at her: Do not resist!
She didn't want to stop.
I strangled her, I kicked her,
my leg was on fire.
I beat her, I suffered her,
eventually she stopped.
I threw her on the floor,
dirty in the living room,
I looked down at her,
shuddering breaths.
I wanted my tongs,
to use it on her.
Instead of it I found a saw,
lost deep in the closet.
I stood over, fascinated,
heart began to pound.
I couldn't understand,
unable to cut.
Chorus:
I found her, I hold her,
she protested, biting me.
I screamed at her: Do not resist!
She didn't want to stop.
I strangled her, I kicked her,
my leg was hurting.
I beat her, I suffered her,
eventually she stopped.
My head began to ache,
I fell into my chair.
Pills for no man.
Unconsciousness.
In the darkness, I still thought of,
her fresh blood, helpless.
Suddenly the pain shot through me.
She was standing over.
In her hand - my tongs, she found,
thrown under the soft carpet.
She used it on my naked body,
tearing everything worthless.
Chorus:
She found me, she hold me,
I protested, crying.
She screamed at me: Do not resist!
I tasted her blood.
She strangled me, She kicked me,
her leg was on fire.
She beat me, She suffered me,
we started getting used to it.
naked and skinny.
Her skin was torn, lacerated,
deep in flesh.
I grabbed her hair for
smacking her head.
She looked at me,
laughing, gurgled.
Her eyes was telling:
Do not stop, keep going.
Her body was collapsing,
in the agony of pleasure.
Chorus:
I found her, I hold her,
she protested, biting me.
I screamed at her: Do not resist!
She didn't want to stop.
I strangled her, I kicked her,
my leg was on fire.
I beat her, I suffered her,
eventually she stopped.
I threw her on the floor,
dirty in the living room,
I looked down at her,
shuddering breaths.
I wanted my tongs,
to use it on her.
Instead of it I found a saw,
lost deep in the closet.
I stood over, fascinated,
heart began to pound.
I couldn't understand,
unable to cut.
Chorus:
I found her, I hold her,
she protested, biting me.
I screamed at her: Do not resist!
She didn't want to stop.
I strangled her, I kicked her,
my leg was hurting.
I beat her, I suffered her,
eventually she stopped.
My head began to ache,
I fell into my chair.
Pills for no man.
Unconsciousness.
In the darkness, I still thought of,
her fresh blood, helpless.
Suddenly the pain shot through me.
She was standing over.
In her hand - my tongs, she found,
thrown under the soft carpet.
She used it on my naked body,
tearing everything worthless.
Chorus:
She found me, she hold me,
I protested, crying.
She screamed at me: Do not resist!
I tasted her blood.
She strangled me, She kicked me,
her leg was on fire.
She beat me, She suffered me,
we started getting used to it.
sobota 24. dubna 2010
Píseň o lásce
1. sloka
Ležela tam na chodníku,
nahá a hubená.
Kůži měla rozdrásanou,
do krve do masa.
Chytil jsem jí za pačesy,
omlátil o lampu,
Dívala se na mě zdola,
smála se, chrčela.
Její oči říkaly mi,
nepřestávej, pokračuj.
Její tělo hroutilo se,
v agonii rozkoše.
refrén
Našel jsem jí, držel jsem jí,
bránila se, kousala.
Řval jsem na ní: nevzpírej se!
Přestat stále nechtěla
Škrtil jsem jí, kopal jsem jí,
noha mě už bolela.
Mlátil jsem jí, trpěl jsem jí,
časem toho nechala.
2. sloka
Hodil jsem ji na podlahu
v obýváku špinavým,
Díval jsem se na ní dolů,
přerývaně dýchala.
Chtěl jsem na ní vzít si kleště,
upravit jí její ksicht.
Místo kombinaček pilku,
nahmátl jsem v kumbále.
Stál jsem nad ní, kochal jsem se,
srdce bušit začalo.
Nechápal jsem, co se děje.
Řezat se mi nechtělo.
(refrén)
Našel jsem jí, držel jsem jí,
bránila se, kousala.
Řval jsem na ní: nevzpírej se!
Přestat stále nechtěla
Škrtil jsem jí, kopal jsem jí,
noha mě už bolela.
Mlátil jsem jí, trpěl jsem jí,
časem toho nechala.
3. sloka
Hlava třestit začala mi,
spadnul jsem do křesla.
Prášky na to žádný nemám,
bezvědomí vyhrálo.
V temnotách jsem stále myslel,
na ní v krvi, bezmocnou.
Bolest tělem projela mi,
teď už stála nade mnou.
V rukou kleště, který našla,
pod kobercem hozené.
Použila na mý tělo,
vytrhala vše co šlo.
(refrén)
Našla si mě, držela mě,
bránil jsem se, naříkal.
Řvala na mě: nevzpírej se!
Svojí krev jsem ochutnal.
Škrtila mě, kopala mě,
noha jí už bolela.
Mlátila mě, trpěla mě,
zvykat si už začala.
sobota 20. února 2010
vysoce komfortní služby ČD
nestyďte se a žhavte drát
Průvodčí Českých Drah Milan je hravý, kamarádský a přítulný. Nenechá ve štychu, zejména ty, jenž jsou křehkého pohlaví, s radostí dává slevy, k tomu navíc skvělé bonusy, o kterých je nutno se přesvědčit na vlastní kůži.
Tento pracovník si vaši pozornost rozhodně zaslouží.
SUTERÉN s Vámi,..., stále ve střehu
pondělí 1. února 2010
I feel alone!
Jsem E...*, nenáwidím wás, nenáwidím tebe, nenáwidím celey swět a hlavně sebe!
Jsem už jen prázdná schránka
raketa se zeblitýho krepovýho papíru,
růžovo-fialovýho...
řezák bývalých ABC suburbánních modelů z dětství dosloužil, sen je teď skutečností,
krev stéká po zjizvených krajících a vytváří pod jejich kůrou sladkokyselý menstruační potok
tupá bolest,
visící cosi
samota,
ticho, přehlušující slzy mořských sviní
vše je v mlze, zbenzinovaní andělé už dávno našli svá křídla pod dunami navátých sraček
v bezvědomí už nechtějí dál snášet cizí posměch
přesvícený filmy s přízrakem tlejících ostatků ryb, vyvrhávajících poslední zbytky rybniční večeře...
...zůstanou nevyvolány
tak končím ......*MO
čtvrtek 17. prosince 2009
Mise 02: Avatar
Jelikož naším cílem je zásadně jít s dobou a současnými trendy, nemohola našemu kritickému oku uniknout premiéra očekávaného filmu Jamese Camerona - Avatar. Nebudu chodit kolem horké kaše. Horší film jsem už dlouho neviděl. Ale popořadě.
Nejspíše vám je jasné, že neoplýváme přílišnými finančními prostředky, tudíž vypláznout dvě stovky za kino, to není náš styl. Naštěstí se nám podařilo sehnat na poslední chvíli z nejmenovaných zdrojů kinoverzi tohoto opěvovaného filmu, tudíž naše zážitky mohly být stejně autentické. Nuže, nasadil jsem si 3D brýle z časopisu ABC, které jsem měl schované v šuplíku a chystal se na neopakovatelný zážitek. Tedy alespoň podle neustále mediální masáže.
Nemilé překvapení číslo jedna "Dabing":
Nevím jak moc se pan Cameron musel uhodit do hlavy, když do úst svým mariňákům a modrým mimozemšťanům vložil do úst zrovna ruštinu. Nejspíše se mu to zdálo jako dosti exotický jazyk. Ovšem pravděpodobně zapomněl na nás, slovany. Navíc celý dabing působil dost amatérským a předrevolučním dojmem. Tipoval bych, že celé dabingové obsazení čítalo dva lidi. Děs a hrůza. Pan režisér nemé v hlavě nejspíše vše v pořádku, nebo mu chybí dostatek fantazie.
Nemilé překvapení číslo dva "tři dé":
Ať jsem se na monitor koukal ze všech možných i nemožných úhlú, žádných efektů jsem se nevšiml. Obraz byl rozmazaný a třásl se. Takovéto filmařské praktiky jsou dobré tak por filmy typy Blair Witch nebo Monstrum, ale tady? Koukat na rozmazané modré a zelené šmouhy, které běhají nesmyslně po divné planetě. kde jsou ty slibované detaily? Kde je ta hloubka o které všichni tak básní? Nic, vůbec nic, celý film působí jak domácí amatérské video.
Nemilé překvapení čístlo tři "příběh":
Vzhledem k tomu, že titulky nebyly ještě k mání a ruštinou zrovna dvakrát neoplývám, musel jsem se v příběhu orientovat jen dle vlastní inteligence a intuice. Což o to, u kvalitních blockbusterů by to něml být problém, ovšem v tomto případě jsem se nestačil divit nad tou slátaninou. O co tedy jde?
Skupina lidí (dále jen hráči) hraje jistou onlinovou hru jménem Avatar. Jedná se ovšem teprve o uzavřené betatestování, tudíž je přizván jen úzký okruh zájemců a pro úplnou korektnost je hlavní hrdina vozíčkář (James Sally), který ovšem zabije své dvojče, aby se do betatestu dostal místo něj. Děj spočívá v tom, jak jsou hráči zavíráni do bílých boxů a hrají Avatara ve virtuální realitě (zde tedy musím říci, že pan Cameron zřejmě nikdy nehrál žádnou onlinovou hru, jelikož hráči si mohli zvolit jen ze dvou ras - lidé a modří divoši). Půlku filmu sledujeme jakýsi nudný tutorial, kterým prochází nemastná a neslaná hlavní postava. Celým filmem se odvíji jakási pseudoromantická příběhová linie, kdy se James snaží o milostné virtuální pletky se svou starší kolegyní Sigourny Weaver. James se zřejmě bojí ji to říct v reálu, proto se uchyluje k virtuálním erotickým praktikám. Kolegyni se to zjevně líbí, nebo o tom neví, protože když jsou venku ze hry, ani jeden z nich neprojevuje nějaký vzájemnější cit. Zbytek filmu se točí v kruzích, kdy James neví, jestli ošukat Sigourny v modré podobě, nebo nějakou jinou šmouhu a to se zas nelíbí další modré šmouze. Jestli toto měla být nějaka algorie na naši odcizenou společnost, tak se to očividně minulo účinkem. Celý film "vrcholí" tím, že ti co hrají za lidi zničí nějaký strom a ti co hrají za modré jim to oplatí a pak je zřejmě test úspěšně ukončen a všichni jsou spokojení. A blablablabla...
Milé překvapení "délka filmu":
Film měl asi 80 minut a byl jsem za to rád, koukat na ten nesmysl déle, tak mi asi hrábne.
Na závěr bych chtěl panu Cameronovi vzkázat, že jeho tvůrčí schopnosti jsou dávno za zenitem, tak ať své řemeslo raději přenechá mladším a zkušenějším. Kam se tohle modré monstrum hrabe na takové klasiky, jako je sága Stmívání.
Nejspíše vám je jasné, že neoplýváme přílišnými finančními prostředky, tudíž vypláznout dvě stovky za kino, to není náš styl. Naštěstí se nám podařilo sehnat na poslední chvíli z nejmenovaných zdrojů kinoverzi tohoto opěvovaného filmu, tudíž naše zážitky mohly být stejně autentické. Nuže, nasadil jsem si 3D brýle z časopisu ABC, které jsem měl schované v šuplíku a chystal se na neopakovatelný zážitek. Tedy alespoň podle neustále mediální masáže.
Nemilé překvapení číslo jedna "Dabing":
Nevím jak moc se pan Cameron musel uhodit do hlavy, když do úst svým mariňákům a modrým mimozemšťanům vložil do úst zrovna ruštinu. Nejspíše se mu to zdálo jako dosti exotický jazyk. Ovšem pravděpodobně zapomněl na nás, slovany. Navíc celý dabing působil dost amatérským a předrevolučním dojmem. Tipoval bych, že celé dabingové obsazení čítalo dva lidi. Děs a hrůza. Pan režisér nemé v hlavě nejspíše vše v pořádku, nebo mu chybí dostatek fantazie.
Nemilé překvapení číslo dva "tři dé":
Ať jsem se na monitor koukal ze všech možných i nemožných úhlú, žádných efektů jsem se nevšiml. Obraz byl rozmazaný a třásl se. Takovéto filmařské praktiky jsou dobré tak por filmy typy Blair Witch nebo Monstrum, ale tady? Koukat na rozmazané modré a zelené šmouhy, které běhají nesmyslně po divné planetě. kde jsou ty slibované detaily? Kde je ta hloubka o které všichni tak básní? Nic, vůbec nic, celý film působí jak domácí amatérské video.
Nemilé překvapení čístlo tři "příběh":
Vzhledem k tomu, že titulky nebyly ještě k mání a ruštinou zrovna dvakrát neoplývám, musel jsem se v příběhu orientovat jen dle vlastní inteligence a intuice. Což o to, u kvalitních blockbusterů by to něml být problém, ovšem v tomto případě jsem se nestačil divit nad tou slátaninou. O co tedy jde?
Skupina lidí (dále jen hráči) hraje jistou onlinovou hru jménem Avatar. Jedná se ovšem teprve o uzavřené betatestování, tudíž je přizván jen úzký okruh zájemců a pro úplnou korektnost je hlavní hrdina vozíčkář (James Sally), který ovšem zabije své dvojče, aby se do betatestu dostal místo něj. Děj spočívá v tom, jak jsou hráči zavíráni do bílých boxů a hrají Avatara ve virtuální realitě (zde tedy musím říci, že pan Cameron zřejmě nikdy nehrál žádnou onlinovou hru, jelikož hráči si mohli zvolit jen ze dvou ras - lidé a modří divoši). Půlku filmu sledujeme jakýsi nudný tutorial, kterým prochází nemastná a neslaná hlavní postava. Celým filmem se odvíji jakási pseudoromantická příběhová linie, kdy se James snaží o milostné virtuální pletky se svou starší kolegyní Sigourny Weaver. James se zřejmě bojí ji to říct v reálu, proto se uchyluje k virtuálním erotickým praktikám. Kolegyni se to zjevně líbí, nebo o tom neví, protože když jsou venku ze hry, ani jeden z nich neprojevuje nějaký vzájemnější cit. Zbytek filmu se točí v kruzích, kdy James neví, jestli ošukat Sigourny v modré podobě, nebo nějakou jinou šmouhu a to se zas nelíbí další modré šmouze. Jestli toto měla být nějaka algorie na naši odcizenou společnost, tak se to očividně minulo účinkem. Celý film "vrcholí" tím, že ti co hrají za lidi zničí nějaký strom a ti co hrají za modré jim to oplatí a pak je zřejmě test úspěšně ukončen a všichni jsou spokojení. A blablablabla...
Milé překvapení "délka filmu":
Film měl asi 80 minut a byl jsem za to rád, koukat na ten nesmysl déle, tak mi asi hrábne.
Na závěr bych chtěl panu Cameronovi vzkázat, že jeho tvůrčí schopnosti jsou dávno za zenitem, tak ať své řemeslo raději přenechá mladším a zkušenějším. Kam se tohle modré monstrum hrabe na takové klasiky, jako je sága Stmívání.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)