Mise 02: Avatar

Jelikož naším cílem je zásadně jít s dobou a současnými trendy, nemohola našemu kritickému oku uniknout premiéra očekávaného filmu Jamese Camerona - Avatar. Nebudu chodit kolem horké kaše. Horší film jsem už dlouho neviděl. Ale popořadě.

Nejspíše vám je jasné, že neoplýváme přílišnými finančními prostředky, tudíž vypláznout dvě stovky za kino, to není náš styl. Naštěstí se nám podařilo sehnat na poslední chvíli z nejmenovaných zdrojů kinoverzi tohoto opěvovaného filmu, tudíž naše zážitky mohly být stejně autentické. Nuže, nasadil jsem si 3D brýle z časopisu ABC, které jsem měl schované v šuplíku a chystal se na neopakovatelný zážitek. Tedy alespoň podle neustále mediální masáže.

Nemilé překvapení číslo jedna "Dabing":
Nevím jak moc se pan Cameron musel uhodit do hlavy, když do úst svým mariňákům a modrým mimozemšťanům vložil do úst zrovna ruštinu. Nejspíše se mu to zdálo jako dosti exotický jazyk. Ovšem pravděpodobně zapomněl na nás, slovany. Navíc celý dabing působil dost amatérským a předrevolučním dojmem. Tipoval bych, že celé dabingové obsazení čítalo dva lidi. Děs a hrůza. Pan režisér nemé v hlavě nejspíše vše v pořádku, nebo mu chybí dostatek fantazie.

Nemilé překvapení číslo dva "tři dé":
Ať jsem se na monitor koukal ze všech možných i nemožných úhlú, žádných efektů jsem se nevšiml. Obraz byl rozmazaný a třásl se. Takovéto filmařské praktiky jsou dobré tak por filmy typy Blair Witch nebo Monstrum, ale tady? Koukat na rozmazané modré a zelené šmouhy, které běhají nesmyslně po divné planetě. kde jsou ty slibované detaily? Kde je ta hloubka o které všichni tak básní? Nic, vůbec nic, celý film působí jak domácí amatérské video.

Nemilé překvapení čístlo tři "příběh":
Vzhledem k tomu, že titulky nebyly ještě k mání a ruštinou zrovna dvakrát neoplývám, musel jsem se v příběhu orientovat jen dle vlastní inteligence a intuice. Což o to, u kvalitních blockbusterů by to něml být problém, ovšem v tomto případě jsem se nestačil divit nad tou slátaninou. O co tedy jde?
Skupina lidí (dále jen hráči) hraje jistou onlinovou hru jménem Avatar. Jedná se ovšem teprve o uzavřené betatestování, tudíž je přizván jen úzký okruh zájemců a pro úplnou korektnost je hlavní hrdina vozíčkář (James Sally), který ovšem zabije své dvojče, aby se do betatestu dostal místo něj. Děj spočívá v tom, jak jsou hráči zavíráni do bílých boxů a hrají Avatara ve virtuální realitě (zde tedy musím říci, že pan Cameron zřejmě nikdy nehrál žádnou onlinovou hru, jelikož hráči si mohli zvolit jen ze dvou ras - lidé a modří divoši). Půlku filmu sledujeme jakýsi nudný tutorial, kterým prochází nemastná a neslaná hlavní postava. Celým filmem se odvíji jakási pseudoromantická příběhová linie, kdy se James snaží o milostné virtuální pletky se svou starší kolegyní Sigourny Weaver. James se zřejmě bojí ji to říct v reálu, proto se uchyluje k virtuálním erotickým praktikám. Kolegyni se to zjevně líbí, nebo o tom neví, protože když jsou venku ze hry, ani jeden z nich neprojevuje nějaký vzájemnější cit. Zbytek filmu se točí v kruzích, kdy James neví, jestli ošukat Sigourny v modré podobě, nebo nějakou jinou šmouhu a to se zas nelíbí další modré šmouze. Jestli toto měla být nějaka algorie na naši odcizenou společnost, tak se to očividně minulo účinkem. Celý film "vrcholí" tím, že ti co hrají za lidi zničí nějaký strom a ti co hrají za modré jim to oplatí a pak je zřejmě test úspěšně ukončen a všichni jsou spokojení. A blablablabla...

Milé překvapení "délka filmu":
Film měl asi 80 minut a byl jsem za to rád, koukat na ten nesmysl déle, tak mi asi hrábne.

Na závěr bych chtěl panu Cameronovi vzkázat, že jeho tvůrčí schopnosti jsou dávno za zenitem, tak ať své řemeslo raději přenechá mladším a zkušenějším. Kam se tohle modré monstrum hrabe na takové klasiky, jako je sága Stmívání.