Love and tongs (English version)

She was lying on the pavement,
naked and skinny.
Her skin was torn, lacerated,
deep in flesh.

I grabbed her hair for
smacking her head.
She looked at me,
laughing, gurgled.

Her eyes was telling:
Do not stop, keep going.
Her body was collapsing,
in the agony of pleasure.

Chorus:
I found her, I hold her,
she protested, biting me.
I screamed at her: Do not resist!
She didn't want to stop.

I strangled her, I kicked her,
my leg was on fire.
I beat her, I suffered her,
eventually she stopped.


I threw her on the floor,
dirty in the living room,
I looked down at her,
shuddering breaths.

I wanted my tongs,
to use it on her.
Instead of it I found a saw,
lost deep in the closet.

I stood over, fascinated,
heart began to pound.
I couldn't understand,
unable to cut.

Chorus:
I found her, I hold her,
she protested, biting me.
I screamed at her: Do not resist!
She didn't want to stop.

I strangled her, I kicked her,
my leg was hurting.
I beat her, I suffered her,
eventually she stopped.


My head began to ache,
I fell into my chair.
Pills for no man.
Unconsciousness.

In the darkness, I still thought of,
her fresh blood, helpless.
Suddenly the pain shot through me.
She was standing over.

In her hand - my tongs, she found,
thrown under the soft carpet.
She used it on my naked body,
tearing everything worthless.

Chorus:
She found me, she hold me,
I protested, crying.
She screamed at me: Do not resist!
I tasted her blood.

She strangled me, She kicked me,
her leg was on fire.
She beat me, She suffered me,
we started getting used to it.

Píseň o lásce

1. sloka

Ležela tam na chodníku,

nahá a hubená.

Kůži měla rozdrásanou,

do krve do masa.

Chytil jsem jí za pačesy,

omlátil o lampu,

Dívala se na mě zdola,

smála se, chrčela.

Její oči říkaly mi,

nepřestávej, pokračuj.

Její tělo hroutilo se,

v agonii rozkoše.

refrén

Našel jsem jí, držel jsem jí,

bránila se, kousala.

Řval jsem na ní: nevzpírej se!

Přestat stále nechtěla

Škrtil jsem jí, kopal jsem jí,

noha mě už bolela.

Mlátil jsem jí, trpěl jsem jí,

časem toho nechala.

2. sloka

Hodil jsem ji na podlahu

v obýváku špinavým,

Díval jsem se na ní dolů,

přerývaně dýchala.

Chtěl jsem na ní vzít si kleště,

upravit jí její ksicht.

Místo kombinaček pilku,

nahmátl jsem v kumbále.

Stál jsem nad ní, kochal jsem se,

srdce bušit začalo.

Nechápal jsem, co se děje.

Řezat se mi nechtělo.

(refrén)

Našel jsem jí, držel jsem jí,

bránila se, kousala.

Řval jsem na ní: nevzpírej se!

Přestat stále nechtěla

Škrtil jsem jí, kopal jsem jí,

noha mě už bolela.

Mlátil jsem jí, trpěl jsem jí,

časem toho nechala.

3. sloka

Hlava třestit začala mi,

spadnul jsem do křesla.

Prášky na to žádný nemám,

bezvědomí vyhrálo.

V temnotách jsem stále myslel,

na ní v krvi, bezmocnou.

Bolest tělem projela mi,

teď už stála nade mnou.

V rukou kleště, který našla,

pod kobercem hozené.

Použila na mý tělo,

vytrhala vše co šlo.

(refrén)

Našla si mě, držela mě,

bránil jsem se, naříkal.

Řvala na mě: nevzpírej se!

Svojí krev jsem ochutnal.

Škrtila mě, kopala mě,

noha jí už bolela.

Mlátila mě, trpěla mě,

zvykat si už začala.